Na poli webových aplikací se pohybují již nějaký ten pátek a za tu dobu jsem stihl vyzkoušet několik grafiků – studenty počínaje a velkými grafickými studii (grafiky v nich) konče. Každý typ grafika má něco pro a něco proti. Pokusím je teď zhodnotit z hlediska webkonzultanta a pod každý napsat klady a zápory. U některých je to ovšem velmi složité, záleží případ od případu. Zcela jistě následující řádky nelze použít univerzálně. Určitě existují výjimky. Navíc je rozdíl mezi malým a velkým projektem. Následující řádky spíše řeší grafika z pohledu malého projektu.

Sám sobě si

Prvním typem je samotný webkonzultant. Na úplném začátku jsem se – nerozuma – pokoušel klientům nabízet kompletní služby jen já sám. Tj. navrhl jsem grafiku, nakódoval, naplnil daty, zprovoznil. Bohužel hned zkraje se ukázalo, že moje grafické cítění není to pravé ořechové a nápady nemají žádnou šťávu. Tedy většinou ji nemají, někdy se mi nějakým záhadným způsobem povedlo trefit se do vkusu zákazníka a dokonce se mi to i líbilo, pár takových webů dokonce ještě běží, ale sebekriticky jsem musel uznat, že při větším počtu klientů tudy cesta nevede.

Klady:
+ cena – realtivně ušetřím peníze

Zápory:
– čas – nuluje výhodu, protože platí čas = peníze
– nedokonalý – nesladěné prvky

Grafik – grafické studio

Druhým typem je grafické studio. Vyzkoušel jsem malé i velké, ovšem výsledky byly nachlup stejně chybové. Jako první jsem vyzkoušel malé studio, nebo spíše jeho grafika, mého kamaráda. Druhé pak bylo velké studio, které má v republice jméno. Rozdíl mezi oběma návrhy byl, když pominu obsah grafiky, jen v ceně. Oba grafici totiž zcela zapomněli, že web není tisknutelné médium a podle toho tak k práci přistupovali. Do návrhu zakomponovali věci, které by se, v případě schválení, daly velmi těžko použít. Zajímavé je, že v případě velkého studia se s cenou dostáváme daleko za hranici čtvrté skupiny – viz dále (nehodnotím náklady firmy, a podobné věci, ale kvalitu výsledku).

Klady:
+ cena – v případě malého studia
+ čas – mají nápady, jsou rychlí

Zápory:
– cena – v případě velkého studia
– médium – navrhují pro tisk, nikoli pro web
– rychlost – u velkého studia problém
– těžkopádné úpravy

Student

Třetím typem jsou pak studenti. Možná někoho hned z kraje napadne: “aha levná pracovní síla”, nebo tak něco podobného, ale hlavní důvod je trošku někde jinde.
Podle newsoftdelphi bylo v prosinci loňského roku zaregistrováno přes 360 mil. domén. Určitě ne všechny fungují, tj. ne na všech je nějaký obsah. Nicméně toto číslo naznačuje, že je velice těžké vymyslet něco originálního, neokoukaného. Jeden kopíruje od druhého, další zase třeba sloučí prvky, které se mu líbí, několika webů do jednoho, apod. Hlavní důvod pro vyzkoušení studenta byl tedy v tom, že nemají vypracován svůj “podpis”. Jde totiž o to, že pokud srovnáte práce daného grafika, zjistíte, že používá většinou tytéž prvky, tj. podepíše se nevědomky na svém díle. Samozřejmě nelze to brát paušálně. Mou domněnku mi však nedávno potvrdil i jeden klient, který řekl, že s výtvorem se musí ztotožnit, musí to pro něj mít náboj, musí k němu promlouvat, což drtivá většina webů nedělá. Má jen pár prvků, které se, jak říkám, opakují.
Student většinou dokáže přinést něco nového, neokoukaného a koneckonců , proč si to nepřiznat, je opravdu levný. Jeho práce má náboj, myšlenku. Bohužel mínusové body občas sbírá na nedodělcích. Tam, kde by profesionál vše dopracoval do detailu, to chybí. Řekl bych, že neznalost a nezkušenost. na jedné straně pomáhá, na druhé zase dělá problém. Když je to ovšem student šikovný a zapálený pro věc, dokáže si chyby uvědomit a rychle upravit. Pokud ne, je lepší práci svěřit někomu jinému.

Klady:
+ absence “podpisu”
+ cena – jsou bezkonkurenčně nejlevnější
+ čas – většinou rychlé – srší nápady

Zápory:
– nedodělky – nesladěné prvky

Profesionální webdesigner

Další skupinou, kterou jsem vyzkoušel, byli profesionální webdesignéři. U nich je už vidět pokrok. Ve většině případů jim stačí říct pár požadavků a o víc se nestarat. Není nutné nějak specifikovat drátěný model, jelikož možnosti prohlížečů znají, vše je sladěno, je funkční. Takový návrh zabere, v porovnání s předchozími, minimum času, vše je většinou hotovo napoprvé, případně s drobnými připomínkami rychle upraveno. Klient je takřka vždy nadmíru spokojen. Nevýhodou může být onen “podpis” (ne všichni jej nutně musí mít) a také cena. Ale v porovnání s mým grafickým návrhem, nad kterým strávím x hodin, je to pakatel. To samé platí i u ostatních.

Klady:
+ cena – relativně ušetřím peníze
+ sladěné prvky, nedodělky nehrozí
+ rychlost

Zápory:
– cena – relativní
– možnost “podpisu”

Závěr

U různých klientů nabízím různým typ grafika. Pokud klient spěchá, hledí na korunu (pověstné vrtané koleno), pak zvolím studenta. V případě, že klient na korunu nehledí, chce špičkový návrh, zvolím profesionálního webdesignera. Klasické grafické studio volím už velmi málo – většinou dostávám za hodně peněz, málo muziky.